Bříza karpatská na jizerskohorských rašeliništích

 (8. - 9. 10. 2007)

Na podzim roku 2007 jsem podnikl s kolegy dvoudenní výlet po Jizerských horách, a to na české i polské straně. Vyrazili jsme od osady Jizerka podél rašeliniště Jizery až na Smrk a po polské straně zase zpět, podél Jizery až do Orle a výchozího bodu. Našim cílem bylo hlavně fotografování, přičemž jsme chtěli blíže poznat zdejší zajímavou krajinu a rostlinná společenstva, zejména rašeliništní. K vidění byly různé rostliny, ačkoliv roční doba byla již pokročilá (první polovina října). Listnaté stromy byly již v této výšce dost opadané, a tak hlavní pozornost budily rozsáhlé porosty stříbrného smrku, který sem byl kdysi vysazen jako náhrada za původní porosty postižené imisní kalamitou. Výsadby těchto dřevin končily v letech 1993-1996; nyní již uběhlo více než 10 let a stromky začínají být poměrně urostlé, i když jejich růst je pomalý díky místním tvrdým klimatickým podmínkám. Mrazy přesahující minus 30 stupňů nejsou zde zvláštností.

Rašeliniště jsou zvláštním světem, který je doslova uzavřen sám do sebe. Už proto, že ho většinou lemují porosty typických dřevin, a tak ho velkou měrou skrývají a oddělují od ostatních rostlinných společenstev. Neprostupné houštiny tvoří zejména borovice kleč, ale i další dřeviny, a tak se na samotné rašeliniště musí člověk někdy doslova probojovat. Při cestě kolem rašeliniště Jizery nás zaujal jeden zajímavý strom, poměrně hojně se zde vyskytující, a to jak v porostech kolem rašelinišť, tak i v loukách. Jednalo se o břízu karpatskou či břízu pýřitou karpatskou.

V literatuře je uváděna buďto jako poddruh břízy pýřité, nebo jako druh samostatný, tedy Betula carpatica W. & K. či Betula pubescens subsp. carpatica (Kit. ex Willd.) Aschers. & Graebn. Jedná se o menší stromy; bříza pýřitá dorůstá až 20 m výšky, bříza karpatská je naproti tomu vysoká pouze kolem 8-10 metrů, někdy tvoří pouze keře. Dřeviny mají často rozličně pokroucené a křivé větve i kmeny. Borka je bělavá až šedá, někdy i červenavě hnědá. Listy jsou většinou poměrně malé, 25-50 mm dlouhé, s 5 páry žilek, na koncích větévek mají jen malý počet zubů a 3 páry žilek. Tvarem jsou vejčitě kosníkovité. Tato bříza se vyskytuje v horách od Šumavy, přes Krušné hory, Sudety až po Tatry. Nadmořská výška, kde jsme ji potkávali my, byla asi 800-1000 metrů. Roste zde jak na loukách, tak na okrajích rašelinišť či přímo v nich, to znamená na půdách rozličně podmáčených. Na půdách sušší vidíme ztepilejší a rozkladitější jedince s poměrně rovnými kmeny a větvemi, v rašeliništích jsou exempláře nižší a celkově pokroucenější a bizarnější. Podzimní vybarvení listů je klasicky žluté, byť se zdá, že má tmavší odstín než u běžné břízy bradavičnaté, pokud však mohu soudit ze zbytku olistění, které ještě na stromech vytrvává.

Zvláště krásné exempláře, a to zejména soliterně rostoucí v loukách, jsem viděl na polské straně, v území od vrchu Sielna kopa až po Torfowisko Izerskie. Zdejší krajina je vůbec velmi malebná, a to díky rozlehlým loukám, ve kterých jsou roztroušeny soliterní dřeviny, což je fotograficky velmi vděčné. Krásný exemplář této břízy je například na souřadnicích 50°50'31.1'' sš, 15°21'56.3'' vd (805 m n. m.), o kus výše je jedinečný kus naprosto osamocen v louce. Všude rovněž potkáváme zbytky obydlí; stávala zde, dnes již z velké většiny zaniklá, osada Jizera.

Břízy přinášejí do zdejšího kraje hezké oživení; rašeliniště i okolní lesy jsou totiž tvořeny výhradně stromy jehličnatými a tedy neopadavými a tmavými. Zvláště v některých ročních obdobích je jistě zážitek potkat takový hezky svěže zeleně či naopak na podzim nápadně žlutě vybarvený strom.

Počasí sice nebylo vysloveně špatné, ale přecijen trochu slunce by se hodilo. Budu se snažit se sem ještě podívat. Zdejší scenérie, včetně obou řek, Jizery a Jizerky, totiž rozhodně stojí za výlet a hlavně za to, vláčet s sebou fotografickou výbavu.